Dne 7. února 1311 byl v bazilice sv. Víta na Pražském hradě slavnostně korunován nový český král Jan Lucemburský a spolu s ním i jeho žena Eliška. K její korunovaci byl použit nádherný zlatý a perlami a safíry zdobený diadém, jaký nosila už její matka Guta Habsburská. Od té doby byl uložen spolu s ostatními korunovačními klenoty v klenotnici baziliky sv. Víta. Jenže když si měla královna Eliška při příležitosti křtu svého syna Václava, budoucího Karla IV., podruhé nasadit na hlavu tento vzácný diadém, zjistilo se, že v klenotnici chybí. V podezření z jeho zcizení byl především sám král Jan, který potřeboval peníze na vojenskou pomoc Ludvíkovi Bavorskému proti římskému vzdorokráli Fridrichovi Sličnému. Krále však nebylo možné jen tak obvinit, a tak královnin důvěrník Vilém Zajíc z Valdeka požádal o vyšetření krádeže diadému královského soudce Melichara z Roupova. Času je však na její objasnění zpropadeně málo. Termín křtu malého Václava se valem blíží a Melichar se ocitá ve velmi nepříjemné situaci.