"Růže a floxy, helenium a coreopsis, denivka, mečík, zvonky a oměj a oman a rojovník a kopretina - bůh zaplať, ještě dost toho kvete na ty špatné poměry. Pořád něco kvete a něco odkvétá; pořád abys odstřihoval odkvetlé stvoly bruče (ke květině, nikoli k sobě): "Taky už je s tebou amen." Hleďte, tyhle květiny, ono to je opravdu jako ženské: TAK KRÁSNÉ A SVĚŽÍ, OČI BYS NA TOM NECHAL A NIKDY SE NEDOHLEDÍŠ TÉ KRÁSY, něco ti vždycky ujde, bože, když ona každá krása je taková neúkojná..."