Druhé, doplněné vydání. "Neměla jsem se narodit," říká Iveta Bartošováo dni, kdy nikým nečekaná spatřila jako jednovaječné dvojče své očekávané sestry světlo tohoto světa. Jako by ji právě tento zvláštní příchod na svět poznamenal na celý život. Jakoby neustále měla pocit, že je něčím navíc, nechtěná, ne plně hodnotná, o něco ošizená, přehlížená, že vadí, že o její život někdo usiluje,že ustavičně musí o svoji existenci do úmoru bojovat, že… Snad proto se v jejím rofesionálním i soukromém životě tak rychle střídají prudké vzestupy a hluboké pády provázené až sebezničujícími pokusy. Kniha, jíž dal název Ivetin základní životní pocit, vznikla na základě její nutkavé potřeby o sobě "všechno vypovědět až do konce", protože" potom se mi možná konečně uleví, nemohu tu tíhu pořád nosit v sobě".