Stíhací letoun F-16 představuje dodnes jeden z nejuniverzálnějších vojenských typů, který ve výrobě zcela jistě překoná padesáté výročí od vzletu prvního prototypu. Po létech, kdy se americké vojenské letectvo snažilo pod dojmy z nasazení ve Vietnamu získat do svých řad sofistikované těžké stíhací letouny, znamenal lehký typ F-16 zásadní odklon od tehdejšího směru vývoje. Jeho konstruktéři vsadili na zcela opačné hodnoty a pokusili se vyvinout lehký víceúčelový typ s ohromným růstovým potenciálem, který měl být od počátku určen jak pro domácí americké letectvo, tak i pro zahraniční zákazníky. A tento krok se více než vydařil a s více než 4 700 vyrobenými kusy patří rodina F-16 mezi nejúspěšnější bojové letouny světa. I dnes, téměř padesát let po vzletu prototypu stále probíhá výroba tohoto letounu, ačkoliv poslední generace Block 70/72 mají s původními YF-16 společnou prakticky jen drakovou skupinu a aerodynamický koncept. Oproti letounům jako byl F-4 Phantom II či MiG-21 je úspěch F-16 na trhu založen na velmi povedených výkonech, příznivé ceně, velké variabilitě schopností a širokém množství doplňků a modernizací s koncepcí flotilových upgradů. Servisní život mnohých F-16 jim umožní provoz až do roku 2050, což mnohonásobně překonává původní očekávání tvůrců. Navíc je F-16 i bojově důkladně prověřeným typem, který byl nasazen v mnoha konfliktech po celém světě. Pro americké letectvo jde nadále o klíčový typ, o jehož náhradě dodnes nepanuje shoda. Moderní F-35 totiž přicházejí se zcela jiným konceptem bojových schopností a mnoho odborníků z vojenského letectva hlasitě uvádí, že provozně levné a nenáročné F-16 nelze jen tak vyřadit bez náhrady. I proto se po létech plánovaného vyřazení a náhrady F-16 menším množstvím F-35 začíná stále jasněji hovořit o možném zařazení přímého nástupce v podobě nově vyvinutého stroje, či dokonce o opětovném nákupu F-16 posledních verzí. Zkráceně řečeno, F-16 pro USAF a mnohé další uživatele není jen stíhacím letounem, ale je prvkem tvořícím jádro taktických schopností a fungování bez něj není snadné. Zemím NATO letouny F-16 umožnily plné rozvinutí taktických schopností jejich letectev a i noví uživatelé, kteří typu přibyli v posledních letech, u posledních verzí získávají schopnosti nové generace, které v jejich inventáři zatím nebyly. Mnozí kritici letounů páté generace jako F-22 či F-35 uvádějí, že u nich došlo k odklonu v těch oblastech, které byly u F-16 příčinou úspěchu. Předně jde o manévrovatelnost letounu, která i přes zbraně kategorie BVR má na soudobém bojišti stále podstatný význam, a dále potom možnost působit blízko nepřítele, neboť víceúčelové F-16 představují i podstatný prvek přímé bojové podpory pozemních sil. Jejich přímé nahrazení letouny kategorie F-35 není proto možné, a v mnoha ohledech proto F-16 zůstane nepřekonaným typem. F-16 sice postrádá atribut snížené zachytitelnosti, avšak otázkou je, nakolik je to omezující. Většina uživatelů těchto letounů totiž neplánuje střet se zeměmi vybavenými stroji páté generace a pro ně bude F-16 i v následující dekádě plně postačujícím typem.